ROSKA Brno - město

Je to v nás

V posledních desetiletích pracuje řada odborných vědeckých týmů na nových lécích, hledá skutečné příčiny vzniku nemoci, ale smutným faktem zůstává, jak malá pozornost je věnována psychickým problémům lidí s RS a jejich rodinám, kterých se diagnóza a problémy s ní spojené pochopitelně také bezprostředně dotýkají. Sice existují centra pro pacienty s RS, ale chybí komplexní léčba. A co je nejhorší – od řady pacientů vím, že se potýkají s laxním přístupem svých ošetřujících lékařů…bojí se jim sdělit všechny své problémy, protože už zažili, že jim není věnována pozornost, problémy jsou bagatelizovány, nebo jednoduše lékař neposlouchá a stále dokola „opisuje“ tu stejnou lékařskou zprávu, pouze mění datum. Lidé se bojí protestovat, stěžovat si…Ale jde o Vaše zdraví a proto velmi záleží na tom, jak sami a za sebe a pro sebe dokážete bojovat, jak se dokážete ohradit proti takovému přístupu, jak ho budete řešit, co všechno si necháte líbit. Dobrý a kvalitní vztah pacient/lékař založený na důvěře je pro průběh, včasné odhalení nových problémů a správnou léčbu velmi důležitý a přispívá k efektivnější léčbě RS.

Nelze se spoléhat jen na lékaře a léčbu, snažit se musí i pacient a jeho nejbližší okolí. Jíst léky a chodit na kontroly nestačí. Změna způsobu života – ať už jde o stravování, návyky, zlozvyky, sport v rámci možností – je víc, než nutná. Vždy a ve všem musí každý začít u sebe. Pokud chcete vyzkoušet alternativní léčbu, po konzultaci s lékařem (a rozumný lékař se alternativním metodám nebrání, ale měl by být obeznámen se vším, co hodláte dělat a podstoupit), nikdy ani tato iniciativa není na škodu. Pravdou je, že někteří pacienti jsou už tak zoufalí nebo tak moc ovlivnitelní, že v touze po uzdravení se, sami sebe dokážou ničit. Mám tím na mysli například užívání MMS. Už jen překlad názvu „mistrovský minerální roztok“ to musí být vskutku mistrovský všelék, co k tomu dodat. Tonoucí se stébla chytá. Před pár lety byli všichni lidé plní parazitů a teď vše vyléčí MMS – chloritan sodný aktivovaný roztokem kyseliny chlorovodíkové – látky naprosto „bezpečné a přirozené pro jakýkoli živý organismus“. Člověk – ať už nemocný nebo zdravý – by měl především  a vždy používat zdravý selský rozum. A to ve všem.

Jednoduché věcisi my lidé, děláme složitými a zbytečně si komplikujeme život. Všeobecně platí několik jednoduchých zásad – jíst vše, ale s mírou. Dostatečně spát a odpočívat, umět odhadnout své síly a zbytečně se nepřepínat. Každý den si v rámci možností dojít (dojet) na alespoň krátkou procházku a zacvičit si. Mít kolem sebe lidi, kteří nás berou takové, jací jsme – zbytečně nás neoprašují, ale ani naši nemoc nepřehlížejí, kteří jsou pro nás oporou. Sociální izolovanost a osamělost je podle četných výzkumů pro zdraví horší než obezita či kouření a má obrovské dopady na psychiku a celkový zdravotní stav. Mnohdy se stane, že pacienti s RS jsou izolovaní díky své nemoci – někteří kvůli degenerativním změnám a jiní proto, že se izolují sami, upadají do depresí, nemají zájem o okolní svět a chtějí se utápět ve svém neštěstí, protože prostě jsou nemocní. Nemocí život nekončí – pokud to sám člověk tak nechce. Vše, co se nám děje, můžeme brát buď jako výzvu nebo jako životní prohru. A od našeho postoje se odvíjí vše další – léčba, vztahy, chuť do života…

Další důležitou součástí je to, že bychom se měli mít rádi takoví, jací jsme. Měli bychom umět a chtít přijmout sami sebe i náš „osud“, protože pokud to neumíme a nezvládáme my sami, jak to můžeme chtít a čekat od ostatních?

A poslední z důležitých věcí je mít vždy cíl. Nebo sen, který si chci splnit. Každý to nazýváme jinak, podstata je stejná. Nikdo z nás nemůže očekávat, že cesta k cíli bude rovná a jednoduchá. Na silnicích jsou výluky, uzávěry, nehody, objížďky. Vždy se musí umět najít řešení, jak se k cíli dostat – buď pojedeme jinou trasou, nebo si trpělivě postojíme v kolonách nebo prostě cestu odložíme na jindy. Ale vždycky víme, že se ke svému cíli dostaneme, pokud doopravdy chceme.

Mgr. Lucia Minaříková