Výstava "Mám RS - no a co?" 2009
PUTOVNÍ VÝSTAVA „Mám RS …No a co?!“ v BRNĚ
Po dvou létech opět doputovala do středu Evropy, a to do Brna. Celý srpen jsme ji mohli shlédnout v Galerii Žlutý kopec v Masarykově onkologickém ústavu ve Švejdově pavilonu. Pořádána byla ve spolupráci s Galerií MOÚ, v zastoupení PhDr. Zuzany Joukalové, CSc. Vernisáž zahájila kurátorka Vendula Plavcová, která program provázela čtením z knihy „Jak mi RS změnila život“. Pro poslech přítomným zahrály tři menuety na violu Pavlína Stankušová a na violoncello Jana Boudjaoui Havlová od J. S. Bacha ze skladeb pro Annu Magdalenu. K přítomným promluvil a seznámil s tak významnou akcí pan Karel Hrkal, prezident Unie Roska v ČR.
Výstavu zaštítil pan hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Michal Hašek. Nemohl se sice zúčastnit z důvodů jednání v Praze, ale zastoupil jej krajský zdravotní rada MUDr. Josef Drbal. Ocenil výstavu z hlediska pěkných zajímavých výtvarných děl, ale zmínil i tu skutečnost, že touto akcí bylo umožněno nejen představit díla pacientů s RS velkému počtu návštěvníků, ale také potěšit nejedno oko pacientů s jinou neméně závažnou nemocí. Popřál přítomným a umělcům mnoho zdraví a výdrž při tak obdivuhodné práci.
Následovalo letní občerstvení a k nabídnutí byly časopisy ROSKA a prezentační brožurky, které pomohly přítomným seznámit se s Unií Roska i chorobou roztroušená skleróza. Vše dokumentovala Česká televize, která natočila i rozhovory s kurátorkou Vendulkou Plavcovou, předsedkyní brněnské organizace Kamilou Neplechovou a autorkami některých děl. Po celou dobu výstavy je vždy přiložena na čestném místě KRONIKA VÝSTAV. Zde návštěvníci vyjadřují své dojmy, připomínky, obdivná slova, poděkování, přání pevného zdraví, hodně dalších báječných nápadů ve tvorbě, apod.
Musím se s čtenáři podělit o jeden zápis do ní, který měl vedle těchto slov uznání i nádech velkého žalu. Nepotěšil mne, přímo rozlítostnil. Zapsala jej mladá žena: před dvěma léty také se svým přítelem zhlédla na výstavě „Obraz srdce“ v Galerii Žlutý kopec tvorbu některých umělců, kterou pořádala Roska Brno–město. Mladý muž byl přímo uchvácen perokresbou a pastely jednoho obrazu, měl název „Vyhlídka“. Představoval krajinu plnou barev květin, motýlů a zářícího slunce. Po ukončení akce, na jeho prosbu mu obraz autorka díla darovala. Spolu se těšili z obrazu dvě léta, když pak své vážné nemoci její druh podlehl. Další rána pro mladou ženu byla, když otec jejího druha odnesl veškeré jejich společné věci. Mezi nimi i darovaný obraz, který ji připomínal naději a nezapomenutelnou vzpomínku na jejího milého.
Svým příspěvkem připomínám, nevzdávejme se nikdo po upadnutí, žijme a jděme dál!
Chtěla bych dodat slovy Miky Waltariho: „Víme, že život se dělí na části, jejich délka je určena. Když je část u konce, člověk se obrodí a jeho myšlenky se změní. Lidé jsou různí a různá období lidského života jsou různě dlouhá. Avšak valná většina lidí se nikdy neshýbne před žalem druhých, natož aby utišila bol malým skutkem, označující konec jednoho období a začátek druhého“.
Marie Kašparová
